Svidovec
(Svidovecká polonina)
Svidovec (ukrajinsky Свидовець [Svydovéc] i Свидівець [Svydivéc]) je vysoký poloninský horský masiv rozkládající se mezi údolími řek Teresva (na západě), Černá Tisa (na východě) a Tisa (na jihovýchodě). Jeho nejvyšší horou je Bliznica (1.881 m, dříve česky Bližnice, ukr. Близниця [Blyznycja]). Mezi východiska do svidoveckých hor patří obce Jasiňa, Rachov, Kosivska Poljana, Kobylecka Poljana, Dubove a Usť Čorna.
Lyžařským a turistickým rájem na Svidovci je horská osada Drahobrat nad Jasiňou s několika restauracemi, hotely a lyžařskými vleky na úbočí hory Stoh (1.704 m, ukr. Стіг [Stih] nebo místně i Стуг [Stuh]). Už samotný zimní výjezd gazem ("skibusem") po rozbité blátivé cestě z Jasině ja zážitkem, v létě se zde můžete pořádně zapotít na kole.
Hlavní hřeben Svidovce je dlouhý okolo 60 km, táhne se přes vrcholy Tempa (Темпа, 1634 m), Unharjaska (Унгаряска, 1707 m), Geryšaska (Ґеришаска, 1762 m), Stoh (Стіг, 1704 m), Bliznica (Близниця, 1881 m) а Stara (Стара, 1472 m). Jeho přechod zabere několik dní. Za krásného počasí je na polonině snadná orientace, můžete si užívat dalekých rozhledů, jezírek, kytiček i společnosti pasoucích se koňů a ovcí. Počasí se však může v takto vysokých horách velmi rychle změnit a zdejší prudké ledovcové svahy se mohou stát velmi nebezpečnými. Sestupové trasy do civilizace přitom bývají velmi dlouhé a zaberou mnoho hodin chůze.
Z hlavního hřebenu se jižním směrem odpojují tři dlouhé rozsochy, zde zvané plajky. Jde o dlouhé hřbety, kam se nohy turistů vydávají jen zřídka, oddělené hlubokými zalesněnými dolinami. Od západu to jsou Apecká plajka (Апецька плайка) s horou Apecká (Апецька, 1511 m), Stajkova plajka (Стайкова плайка) s poloninou Opreša (Опреша, 1480 m) a Hlaskulova plajka (Гласкулова плайка) s horou Malyj Munčel (Малий Мунчел, 1379 m). Z nich je navštěvovaná pouze Apecká polonina nad městečkem Dubove, na jihozápadním okraji poloniny je na mapě zakreslena i koliba a možnost občerstvení (osobně neznám).
Svidovec na severu v sedle Okole (перевал Околе) sousedí s Gorganami, na východě je tokem Černé Tisy oddělen od Čornohory a řekou Tisou od Rachovských hor, na jihu přechází v Maramurešskou kotlinu a na západě jej odděluje dolina Teresvy od Poloniny Krásné.
Na jihovýchodním okraji Svidovce se nachází geografický střed Evropy (jeden z mnoha).
Ubytování na Svidovci
Největší koncentrace možností ubytování je na Drahobratě, v Jasini a Rachově. Přímo na svidoveckém hřebeni je možné se uchýlit i do jediné zdejší horské chaty - turbázy Perelisok (турбаза Перелисок [turbaza Perelysok]) nad Rachovem.
- český přehled ubytování na Svidovci a v okolí
Legenda o protěži jako karpatské květině lásky
Protěž alpská neboli plesnivec alpský je velmi známá horská bylina. V ukrajinštině se pro tuto květinku užívá název edelvejs (едельвейс), v ukrajinských Karpatech ji přezdívají také hedvábná květina. V Karpatech se navíc bylina stala i symbolem lásky, o čemž vypráví následující příběh.
Mladá huculská krasavice Marička v dolině uslyšela zvuk trembity. To na polonině hrál mladý pasáček ovcí Oleksa. Marička běžela do hor, schovala v lese v houští a dlouho posluchala čarovnou hudbu. Když trembita ztichla, vyšla se svého úkrytu. Poté, co Oleksa uviděl lesní krasavici, zahrál znovu, ale tak, že i vysoké smrky tancovaly. Z poloniny Oleksa nemohl odejít do vesnice, protože nemohl nechat ovce samotné. Ale každý den si na horách s Maričkou povídali. Ještě sluníčko nevyšlo, ale Oleksa už brával do rukou trembitu a zval k sobě svoji milovanou. Marička velmi ráda poslouchala, jak zní trembita. A těšila se na podzim, kdy se měla konat veselá svatba.
Jednou však dívka známý zvuk trembity neuslyšela. Její milovaný se s ní nesetkal. To ještě nevěděla, že jej v noci zabili jeho nelítostní nepřátelé. Foukající vítr roznášel nad Karpaty dívčí hlas: "Olekso! Lásko! Kde jsi? Hledá Tě Tvoje milovaná! Ozvi se!" Marička vyběhla do hor, zpanikařila a začala se dívat do propasti, kde se snažila najít Oleksu. Plakala a tekly jí žalostné slzy. Slzy proudily čistě jako sama láska. Kam slza Maričky upadla, tam najednou začala vyrůstat sněhobílá květina lásky.
Původ názvu hory Bliznica (Bliznice)
I název nejvyšší hory Svidovce souvisí s edelvejsem, květinou lásky. V legendě se mluví o sestrách dvojčatech, které se snažily najít protěž, která by jim pomohla k získání lásky. Hledaly ji na prudkých ledovcových svazích hory Bliznice. Bohužel se na skále neudržely a zabily se po pádu do hlubin. Na jejich počest získala hora Bliznica (ukrajinsky Близниця [Blyznycja]) své jméno. V ukrajinštině se totiž blyzňata (близнята) říká dvojčatům.
Legendu o protěži i původ názvu Bliznice jsem sepsal podle vyprávění místní Huculky z Jasině.
Pozvete mě na kávu, prosím? :)
Články na Duši Karpat jsou volně přístupné. Jejich příprava mě však stojí hodně úsilí. Za odměnu mi můžete poslat kávu na povzbuzení.
Potěšíte i sdílením článku na soc. sítích nebo na svém blogu. Díky za cokoliv!
Mapa Svidovce
Svidovec na mapě
Komentáře k článku
Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?
Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat!
Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.