Štiavnické vrchy

Štiavnické vrchy (česky zřídka i jako Šťavnické vrchy, maďarsky Selmeci-hegység) jsou výrazně členité hory sopečného původu na jihu středního Slovenska. Štiavnická sopka (Štiavnický stratovulkán), jenž zahrnuje i části okolních pohoří, je nejmohutnější a nejrozsáhlejší sopkou v celých Karpatech. Během vývoje se v ní vytvořila velkolepá kaldera (kráter) s rozměry 18x22 km. Neboť však došlo k její explozi, Štiavnické vrchy nemají výrazný hlavní hřeben a ohraničení kráteru není dobře patrné (narozdíl například od blízké Poľany). Horám dominuje pověstmi opředený bájný vrchol Sitno (1.009 m). Vysoké skalní stěny v jeho vrcholové části posilují jeho majestátnost a poskytují úžasné výhledy. Hlavním turistickým centrem Štiavnických vrchů je historické město Banská Štiavnica. Dávná historie silně dýchá také ze starobylých hornických obcí Hodruša-Hámre a Štiavnické Bane.

V pohoří byla v roce 1979 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Štiavnické vrchy, která je největší slovenskou CHKO. Štiavnické vrchy jsou obklopeny pohořími Pohronský Inovec, Vtáčnik, Kremnické vrchy, Javorie a Krupinská planina. Pouze jižním směrem přechází v nížiny, za nimiž však nedaleko vystupuje maďarské pohoří Börzsöny.

Štiavnické vrchy byly v minulosti významnou báňskou lokalitou. Mohutně se zde těžily především rudy obsahující stříbro a zlato. Ve volné krajině tak dosud můžeme najít spoustu technických památek. Typická pro Štiavnické vrchy je unikátní soustava rybníků, zde nazývaných tajchy (z německého Teich = rybník). Vytvořeny byly v 18. století pro získávání energie na pohon důlních zařízení, především pro čerpání spodní vody z hlubokých dolů. Celkem zde bylo vytvořeno přibližně 60 vzájemně propojených tajchů. Do dnešní doby se jich dochovalo 24 a slouží pro rekreační koupání, rybolov či bruslení. Největším a nejnavštěvovanějším tajchem je Počúvadelské jezero (Počúvadlianske jazero).

Poblíž lesnické osady Kysihýbeľ, asi 1,5 km nad vlakovou zastávkou Banský Studenec, je v lese ukrytá umělá jeskyně z 18. a 19. století. Vznikla při těžbě (ručním lámání) kvalitního ryolitu - načervenalého stavebního kamene sopečného původu, který byl hojně využíván např. v blízké Banské Štiavnici. Chodba jeskyně je dlouhá okolo 100 m a v jejím závěru se nachází mělká jezírka.

• GPS souřadnice vstupu do jeskyně: 48.457624N, 18.951078E.

Výraznou dominantou Štiavnických vrchů je jejich nejvyšší vrchol Sitno. Na jeho východním úbočí stojí zřícenina kamenného Sitňanského hradu. Štiavnické vrchy jsou evropskou kolébkou turistiky ve středních polohách, jak se můžeme dočíst např. na pamětní ceduli při výstupu na Sitno. V roce 1860 v Banské Štiavnici vznikl jeden z prvních evropských turistických spolků Sitniansky klub (Szitnay club). V okolí Sitna byly v roce 1874 vytvořeny první značené trasy na Slovensku.

Nejvyšším vodopádem Štiavnických vrchů je Rudňanský vodopád ukrytý v zalesněné Rudnianské dolině, asi 700 m pod chatou Zlatý jeleň.

Nad vesničkou Lukavica u Žarnovice je z hloubky mnoha set metrů vyvedený termální pramen umožňující volné koupání. Vrt byl proveden v rámci průzkumu v roce 1980.

Komerčně využívané vrty termální vody se nachází v obcích Vyhne [Vyhně] a Sklenné Teplice, kde jsou známé lázně a termální aquaparky. Ve Sklených Teplicích v minulosti navíc existovala nejstarší sklárna na Slovensku. Nad obcí Vyhne ve svahu hory Kamenná je rozsáhlé kamenné moře tvořené ryolitem.

Zdroje o Štiavnických vrších

• Ubytování ve Štiavnických vrších - přehled ubytování
• Treking.cz - Štiavnické vrchy
• Hiking.sk - Štiavnické vrchy
• Termálne kúpalisko Vyhne
• Sme.sk - Žarnovický zdroj termálnej vody je zatiaľ nevyužitý

Mapa Štiavnických vrchů

Komentáře k článku

Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?

Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat! Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.