Staré Hamry
Staré Hamry (něm. Althammer) jsou horskou vsí s pohnutou historií, kde vlci dávají dobrou noc. Obec, která se skládá z vysokých desítek malebně drsných osad rozesetých po údolích, stráních a hřebenech Moravskoslezských Beskyd, v nitru hlubokých lesů, kde svit hvězd narušují pouze dunící bouřky, sněhová mračna a rozjímavé podzimní mlhy. Obec, které bylo ukradeno její srdce. Střed Starých Hamrů je navěky pohřben na dně přehrady Šance. Dominantní kostel tiše hledí na symbolicky temně černou hladinu vodní nádrže, k níž se lidé ani nesmí přiblížit. Do chrámu již mnoho věřících nezavítá. Přestože jsou Staré Hamry nejrozlehlejší obcí Moravskoslezského kraje, mají jen něco málo přes 500 stálých obyvatel.
Historie obce se začala psát v roce 1638, kdy pod beskydskými kopci jistý hrabě založil první hamr, tedy železářskou huť. Umístěn byl poblíž dnešního centra obce Ostravice a zpracovával železnou rudu dobývanou v blízkých Malenovicích. Časem vznikly nové hamry v Bašce a těmto se začalo přezdívat staré. Poté název přešel i do oficiálního pojmenování nově rozvíjející se vsi, která se začala rozšiřovat hluboko do hor. Nejvzdálenější osadou je dosud Bílý Kříž až na slovenské hranici. Starodávný vodní hamr si dosud můžete v Karpatech prohlédnout, a to ve vsi Lysyčovo na Podkarpatské Rusi.
Staré Hamry byly v minulosti čistě slezskou obcí s odlišným katastrem. Historická hranice mezi Moravou a Slezskem vede tokem řeky Ostravice. K velké změně vymezení území došlo 1. července 1951, kdy byly stanoveny nové hranice obcí Staré Hamry, Ostravice a Bílá. Dlouhá území tehdejších obcí byla velmi nepraktická a přístup do centra vsí ze vzdálenějších osad byl obtížný. Neboť dělení na Moravu a Slezsko nebylo již důležité, bylo rozhodnuto o novém vymezení obcí. Staré Hamry přenechaly severní část svého území Ostravici a naopak od dříve čistě moravské Ostravice získaly území na levém břehu řeky (Samčanka, Hutě atd.). Z nejjižnější části katastru původní Ostravice vznikla obec Bílá.
Do lidských osudů významně zasáhla výstavba Šancí. Napuštěním přehrady Staré Hamry přišly o centrum svého života. Zatopeny byly hotely, obchody i nádraží na vlakové trati do Bílé, která nijak nebyla nahrazena. Centrum obce bylo přesunuto do osady Samčanka na levém břehu, přes niž byla vybudována nová hlavní silnice do Bílé. Původně slezská obec tak získala své sídlo na Moravě. Krásnou budovou na Samčance je starobylá malotřídní základní škola. Přestože ji v roce 2021 navštěvovalo jen 15 žáků, Staré Hamry na ni jako tvůrce společenského života v obci nedají dopustit.
Osada Porubané – kostel, fara, škola
Velmi atmosférickým místem s několika památkami na původní obec se nachází v osadě Porubané na pravém břehu. Místu dominuje mohutný, kamenný kostel svatého Jindřicha. Společně se dvěma sousedními budovami byl postaven v letech 1863-1865. Staré Hamry před touto dobou spadaly pod farnost Borová v Malenovicích na druhé straně Lysé hory. Tam správně měli místní věřící chodit do kostela a děti do školy. Ze vzdálenějších osad Starých Hamrů to však bylo téměř nemožné. Věřící využívali spíše kostel v bližší moravské Ostravici.
Vlevo od vstupu do kostela stála bývalá fara, z poutavé stavby však v roce 2022 zůstaly jen rozvaliny kamenného přízemí. Stavba byla výrazně narušena už v roce 2009 požárem (viz foto na stránkách dobrovolných hasičů).
Fara vypadala obdobně jako kamennodřevěná stará škola u druhého boku kostela. Vyučování tu začalo 15. listopadu 1865. Jako první školu vedl Karel Brumovský a následně několik generací jeho potomků. Významným učitelem na škole byl od roku 1925 Jan Kabelka, později tu učili i společně s jeho manželkou Marií, s níž na Hamrech žili. Žena bohužel v roce 1938 umírá na následky nachlazení ze sokolského sletu, čímž se jejímu muži a dětem hroutí svět. V rohu hřbitova by měla mít Marie mramorový pomník. Jan se stává členem protinacistické odbojové skupiny, v roce 1941 je kvůli zradě přímo z vyučování odveden gestapem. Po válce in memoriam získává československé válečné vyznamenání. Po vybudování přehrady se škola přestěhovala do hotelu Horal (ten pak změnil název na Čertův hrádek).
Maryčka Magdonová
Jen pár kroků od chrámu v poklidu stojí dávný hřbitov. Na něm se tyčí několik litinových křížů vyrobených právě ve zdejších železárnách. Pod hřbitovní zdí, pouze pár metrů nad hladinou nynější přehrady, stojí zátopy ušetřený pomník Maryčky Magdonové od sochaře Augustina Handzela. Postaven byl z iniciativy místního Sokola a odhalen 14. srpna 1933 k poctě 65. narozenin spisovatele. Maryčka Magdonová (uvádí se i Magdónova) byla postavou z básně Petra Bezruče, který zdejší kraj miloval a okolí Starých Hamrů znal jako své pohorky. Maryčka postupně přišla o oba rodiče a jako nejstarší se musela starat o své 4 sourozence. Svůj osud nezvládla a své trápení ukončila skokem z ostré skály do Ostravice. Památník stojí symbolicky u zdi hřbitova, kam se pohřbívali sebevrahové. O míře skutečnosti postavy Maryčky se vedou diskuze. Pravděpodobně dívka existovala, ale žila pod jiným jménem v jiné obci. Básník v ní každopádně ztělesnil utrpení lidu z beskydských hor, kterému citlivě naslouchal.
Gruň
Největší osadou Starých Hamrů je rekreačně známá Gruň (někdy se uvádí i Grúň) ve vrcholových částí hřbetu táhnoucího se od Bílého Kříže. Nachází se tu poutní dřevěný kostel, stará škola a několik horských chat, známé jsou především Švarná Hanka a Charbulák.
Další informace o Starých Hamrech
- Popis památek na stránkách obce
- ČT: Zatopené osudy - přehrada Šance (2008)
- Moravskolezský deník: rozhovor se starostkou Evou Tořovou (2022)
- Zapomenuto.cz: prohlídka interiérů bývalé fary (2015)
- NemovitostiVBeskydech.cz: Popis staré školy na stránkách realitní kanceláře
- Naučná stezka Porubané - Gruň - Bílý Kříž
Pozvete mě na kávu, prosím? :)
Články na Duši Karpat jsou volně přístupné. Jejich příprava mě však stojí hodně úsilí. Za odměnu mi můžete poslat kávu na povzbuzení.
Potěšíte i sdílením článku na soc. sítích nebo na svém blogu. Díky za cokoliv!
Mapa Starých Hamrů
Staré Hamry na mapě
Komentáře k článku
Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?
Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat!
Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.