Ostravice

Ostravice je významnou vstupní bránou do Beskyd, ležící na stejnojmenné řece, jenž svým názvem odkazuje na ostrý tok z prudkých kopců. Řeka Ostravice zde vytéká z hlubokého sevření zalesněných horských velikánů Lysé hory a Smrku do mírněji členité oblasti Podbeskydské pahorkatiny.

Jižně od obce se nachází velké vodní dílo Šance tvořící zásobu pitné vody pro ostravskou aglomeraci, neslouží proto ke koupání. Turisté zde zato mají výborné podmínky pro "koupání" ve vlastním potu, např. při výšlapech na zmíněný Smrk či Lysou horu. V blízkém okolí jsou také nádherné skály s působivými výhledy, např. Medvědí skála, Liščí díry nebo Horní Mazák. Prudké svahy ukrývají zajímavé vodopády, např. na Bučacím potoce, na Kobylíku nebo nepřístupné na Mazáku.

V centru Ostravice se nachází rozsáhlý areál bývalé arcibiskupské pily, která sloužila ke zpracování dřeva v letech 1895-2011. V jeho sousedství stojí vlakové nádraží, na němž končí lokálka z Frýdlantu, v minulosti vedoucí až do hloubi beskydských hvozdů, přes Staré Hamry do Bílé. Její trať však z velké části pohltily vody přehrady Šance.

Násep bývalé železnice z Ostravice do Bílé (2022)

Most na zrušené železnici do Bílé (2022)

Pod mostem protéká levostranný přítok Ostravice (2022)

Asi 250 metrů na sever od nádraží se nachází biskupská zahrada, v níž můžete navštívit Ráj dřevěných soch s desítkami skulptur lesních zvířat a pohádkových bytostí od sochaře Luďka Vančury. U mohutných lip poblíž se ukrývá nezvykle kvalitně provedená barokní socha Jana Nepomuckého pravděpodobně už z roku 1705 od naznámého umělce. Krásný výhled na Ostravici se naskýtá od vysoko umístěného evangelického kostela.

Tetřev hlušec, v živé podobě obývá i blízké hory (2022)

Jan Nepomucký dohlíží nad dopravním ruchem u cesty z Frýdlantu (2022)

Historická socha Jana Nepomuckého (2022)

Od sochy je přímý výhled na evangelický kostel (2022)

Drsná Ostravice byla oblíbeným místem drsného básníka Petra Bezruče. V severní části obce je zachováno básníkovo letní sídlo, Srub Petra Bezruče, který si můžete v otevírací době prohlédnout. Neboť se Bezruč věnoval sociálním a národnostním problémům rodného Slezska, asi není divu, že jeho příbytek stál na pravém břehu Ostravice. Řeka totiž tvořila zemskou hranici mezi Moravou (na levém břehu) a Slezskem (na pravém). Na kopečku nad srubem stojí skromná stavba kaple Církve československé husitské s Winklerovou zvonicí. Husova kaple, připomínající spíše prostou garáž, byla otevřena v roce 1937 prvním ostravským biskupem Ferdinandem Stiborem. V minulosti toto území na pravém břehu řeky patřilo pod obec Staré Hamry (viz dále).

Ostravice je hraniční řekou mezi Moravou a Slezskem (2022)

Poblíž se nachází vlaková zastávka Ostravice-zastávka a půvabné přírodní zákoutí Ostravické peřeje, kde se vody řeky Ostravice valí přes mohutné skalní prahy.

Ostravice je v těchto místech dravou řekou (2022)

Konec významové odbočky turistické značky, směrovník Peřeje (2022)

Ostravice byla historicky čistě moravskou vsí, rozkládala se tedy pouze na levém břehu řeky Ostravice a její území se táhlo daleko na jih až ke hranici se Slovenskem. K velké změně došlo v roce 1951, kdy od Starých Hamrů získala svoji dnešní slezskou část a naopak přišla o velká území na jihu. Část připadla Starým Hamrům a z nejjižnější oblasti vznikla obec Bílá.

Beskydský pivovárek v Ostravici, oblíbené místo pro milovníky chmelového nápoje (2022)

Interiér restaurace v Beskydském pivovárku (2022)

Lovecký zámeček barona Rothschilda

Zajímavou stavbou je původně lovecký zámeček barona Alfonse Rothschilda ve svahu osady Mazák. Rod Rothschildů byl ve Slezsku velmi známým, nepřímo vlastnili Vítkovické železárny a byli hlavními investory železniční dráhy Vídeň-Bochňa (včetně odbočky do Brna), tzv. Severní dráhy císaře Ferdinanda. Zámeček byl postaven v roce 1897 na krásném místě s výhledem na protilehlý Smrk, tehdy ještě na území Starých Hamrů. Přibližně od roku 1910 sloužil jako jubilejní zotavovna Franze Josefa pro rekreaci dětí Vítkovických železáren, připomínky císaře pána jsou na zámku dodnes patrné. Za komunismu areál patřil Československým státním lesům. Po revoluci prostory získala firma KIMEX Group. Dnes je v soukromých rukou majitelky Lenky Doubkové a slouží jako hotel Zlatý orel s velmi příjemnou atmosférou. Zajímavostí hotelu je kamenná podzemní chodba spojující hlavní budovu se zahradní vilou i první česká šungitová jeskyně (šungit je černá hornina s velmi čistící schopností).