Lesní železnice Covasna – Comandău

(calea ferată forestieră – CFF, erdei kisvasút)

Rozpadající se vagón na nádraží v údolí Víl u Covasny

Lesní železnice Covasna–Comandău (rum. Calea ferată forestieră, maď. Kovászna–Kommandó erdei vasút) je legendární úzkokolejná dráha o rozchodu 760 mm nacházející se v horách na pomezí pohoří Munții Vrancei a Munții Întorsurii, spojující lázeňské město Covasna a horskou ves Comandău, s mnoha dalekými odbočkami. Zapojením pozemní lanovky do její sítě šlo o unikátní technické řešení. V současnosti je bohužel mimo provoz, většina kolejnic je rozebrána a drážní vozidla na nádražích jsou ve stádiu rozpadu.

Jak fungovala železnice

Účelem železnice byl svoz dřeva z místních rozlehlých lesů. Hlavní uzel železnice byl v Comandău, kde bylo velké nádraží a odkud se rozbíhaly tratě do mnoha směrů, včetně dlouhých dolin Bâsca Mare a Bâsca Mică. Tratě byly propojeny i s lesními drahami u dalekého Nehoiu v údolí řeky Buzău. U nádraží v Comandău byla pila, kde se některé přivezené kmeny zpracovávaly, což zaměstnávalo mnoho místních obyvatel. Dřevo ve formě desek se pak naložilo na vagóny (případně se ponechaly vagony s prostými kmeny) a parní lokomotiva celý vlak přivezla k horní stanici lanovky. Pozemní lanovkou se vagón po vagónu spustil dolů. Vlak se opět zkompletoval a putoval do Covasny, kde mohl být náklad přeložen na vagóny s normálním rozchodem.

Stručná historie

Železnice byla uvedena do provozu okolo roku 1890. Celá drážní síť měla délku okolo 200 km, v průběhu historie se ale plán tratí dynamicky měnil, staré odbočky se zavíraly, nové zase otevíraly či prodlužovaly. Železnice svůj standardní provoz ukončila provoz v říjnu 1999, kdy byla uzavřena pila v Comandău. Poté ještě byly různě provozovány turistické vláčky, a to jak v dolině, tak i na horním úseku. Naposledy v letní sezóně 2019, kdy parní vláčky (tzv. mocăniță [mokanica]) jezdily na krátkém úseku v Údolí víl mezi hotelem Clermont a stanicí pod lanovkou. Poslední vlak na dráze vyjel 28. září 2019. Následně trať zakoupilo město Covasna s cílem obnovy rekreační dopravy. Avšak i z důvodu omezením kvůli covidu 19 k realizaci záměru (zatím?) nedošlo.

Železniční přejezd u hotelu Clermont (2024)

Zastávka úzkokolejky Vajnafalva u kardiologické nemocnice a hotelu Bradul (2024)

Dvojice odstavených parních lokomotiv jako památník (2024)

Zachovalý most úzkokolejky přes potok v Covasně (2024)

Most přes potok Horgász u hotelu Clermont (2024)

Nádraží pod lanovkou

Na horním konci Údolí víl, na druhé straně potoka za spodní stanicí lanovky se nachází překládkové nádraží. V různých textech se objevuje např. pod názvy Tündérvölgyi átrakó nebo Subşiclău.

Půvabný výhled do okolních lesů zůstal (2024)

Lesním plodům se ve vagónech daří (2024)

Jeden z vagónů byl přetvořen v saunu (2024)

Lanovka

Důmyslným technickým zařízením byla speciální pozemní lanovka (maď. Sikló [šikló], rum. Şiclău, Funicularul nebo Planul Înclinat = nakloněná rovina), pomocí které bylo zdoláváno velké převýšení mezi dolinou Covasny a náhorní plošinou kolem Comandău. Lanovka fungovala na jednoduchém gravitačním principu a nepotřebovala žádný doplňkový pohon. Na dráze byly zavěšeny dva speciální železniční vozíky (plošiny) spojené jedním lanem přes tzv. lanáč na horní stanici, kde bylo možné pohyb lana brzdit. Naložený, těžký vozík svým pohybem dolů vytahoval nahoru prázdný vozík. Oba vozíky se vyhýbaly na výhybně uprostřed. Zajímavostí je, že trať lanovky byla ve spodní půlce jednokolejná, v horní užívala tříkolejnicový systém.

Na vozících lanovky byla vodorovná plošina s kolejnicemi. Vždy když dorazil vlak z Comandău k horní stanici, byl každý vagón s dřevem postupně pomocí koňů dopraven na vozík lanovky a následně spuštěn dolů. Dole pak koně opět pomohly vagón dotáhnout k vlaku, který dojel do nádraží v Covasně. Kapacita lanovky byla 30 vagónů × 10 m³ za den.

Přeprava osob na lanovce byla oficiálně zakázána. V reálu však probíhala a občas to bylo umožněno i zvědavým turistům, kteří si na to odnesli vzpomínky naplněné adrenalinem a dobrodružstvím.

V houštinách zarostlý vozík lanovky (2024)

K tomuto záběru bylo nutné se probojovat přes ostré lesní keře (2024)

Viditelný průsek lesa, kudy vedla lanovka (2024)

Po trase lanovky byla vyznačena turistická trasa, v létě 2024 zarostlá bujnou vegetací (2024)

Lesní železnice ve filmu

Lesní železnice Covasna si zahrála i ve filmu. Rumunský film Fructe de pădure z roku 1983 (režie Alexandru Tatos) ukazuje krásné záběry na zdejší parní vlak i pěkně dokumentuje jízdu lanovky.