DušeKarpat.cz

Duše Karpat

...přírodou i lidskými osudy karpatských hor a podhůří...

Turistické značení na Ukrajině

Turistický rozcestník podle českého vzoru na ukrajinské hoře Javorník
Turistický rozcestník podle českého vzoru na ukrajinské hoře Javorník

V současné době jsou v ukrajinských horách vyznačeny stovky kilometrů turistických tras téměř totožným stylem jako u nás. Směrové tabulky zpravidla obsahují vzdálenost v kilometrech i v čase a bývají psány cyrilicí i latinkou. Průběh značených tras je zaznamenán i v kvalitních turistických mapách. Údržba značených tras je oproti Česku náročnější, proto je přece jen potřeba počítat s trochu horší kvalitou (častěji než u nás natrefíte na delší úseky bez namalované značky, chybějící směrovníky apod.).

Turistický rozcestník v Užockém průsmyku (2017)
Turistický rozcestník v Užockém průsmyku (2017)
Turistická značka ve vesničkce Husnyj (2017)
Turistická značka ve vesničkce Husnyj (2017)

Zakarpatská turistická magistrála

Zakarpatská turistická magistrála (ukr. Закарпатський туристичний шлях, zkratka ЗТШ, někdy se uvádí i název Karpatská turistická stezka, ukr. Карпатський туристичний шлях) je páteřní turistickou trasou bývalé Podkarpatské Rusi. Je značena červeně v délce necelých 400 km a navazuje na obdobnou trasu z období naší první republiky, kterou kdysi vyznačil KČST (s mírnými odlišnostmi). V současnosti vede v této trase: hraniční přechod Ubľa (zde navazuje na slovenskou značku z Kremence) - Velký Berezný - Javorník - Užanský masiv - Užocký průsmyk - Pásmo Pikuje - Polonina Boržava - Mižhirja - Koločava - polonina Krásna - Usť-Čorna - Svidovec - Hoverla - Pop Ivan Černohorský - Rachovské hory - Dilove (poblíž rumunské hranice, nejbližší hraniční přechod je však až v Solotvině)

Mapa Zakarpatské magistrály, viz průběh trasy na <a href="https://mapy.cz/s/3pKRk">Mapy.cz</a>
Mapa Zakarpatské magistrály, viz průběh trasy na Mapy.cz
Směrovník Zakarpatské magistrály na polonině Krásné (2017)
Směrovník Zakarpatské magistrály na polonině Krásné (2017)

Východokarpatská turistická stezka

Východokarpatská turistická stezka (ukr. Східно-Карпатський туристичний шлях, zkratka СКТШ) je hlavní trasou v Ivano-Frankivské oblasti, značena je červenou značkou podle polského vzoru. Ta v délce necelých 200 km "prošmejdí" Gorgany a okrajová místa Pokutských hor a Čornohory. Navazuje na tradici dávné hlavní turistické trasy, která byla zbudována v letech 1925-1935 a která vedla od Sjanek až k hoře Stoh na rumunské hranici.

Současný průběh trasy SKTŠ, viz též <a href="https://mapy.cz/s/3pKXj">Mapy.cz</a>
Současný průběh trasy SKTŠ, viz též Mapy.cz
"Polská směrovka" u obce Maňava (2013)
"Polská směrovka" u obce Maňava (2013)

Historie značení turistických tras v ukrajinských Karpatech

První značená trasa v ukrajinských Karpatech se objevila údajně v roce 1880 a vedla k turistické útulně na polonině Gadžina (Ґаджина, GPS 48.125556, 24.568056) na Čornohoře. Šlo o oblíbené turistické místo, kde byl podle legendy pochován zbojník Oleksa Dovbuš. V následujících letech pak vznikly další značené trasy v okolí Verchovyny a Jaremče. Na území Podkarpatské Rusi se značené trasy začaly houfně a kvalitně budovat až v době, kdy se toto území stalo součástí Československa.

V období socialismu se individuální turistika na Ukrajině příliš nepěstovala, pořádaly se organizované výpravy do hor se znalými průvodci, turistické značky proto neměly větší smysl, a tak se tvořily jen málo (např. na Pikuj či Pop Ivan). Individuální turistika na řadu přišla až po revoluci, byť dosud si na ni Ukrajinci teprve zvykají.

S vytvářením nového systematického turistického značení v ukrajinských Karpatech začalo v roce 2002 ukrajinsko-polské sdružení Karpatské stezky (Карпатські стежки), a to v Ivano-Frankivské oblasti. Jejich první vyznačená trasa vedla z Toruňského sedla přes Vyškovský Gorgan do doliny řeky Sviča. Následně vyznačily další stovky kilometrů na bývalém polském území ukrajinských Karpat, podle polské metodiky.

V roce 2004 se objevil projekt FORZA financovaný ze švýcarských zdrojů. Ten přišel s tzv. alpským (číselným) stylem značení. Konkrétně zde se pro něj vžilo označení lvovský systém, neboť jej prosazovali lvovští aktivisté v koordinaci s vedením Lvovské oblasti. Všechny značky vypadají jako naše žluté pásové značení, liší se jen číslem trasy, které je namalováno uvnitř. Systém není přívětivý už samotným malováním značek. Značit se musí vždy dvakrát - nejprve namalovat značku a při druhém průchodu (až první barva zaschne) do ní napsat číslo. Navíc se čísla brzy stávají nečitelná, nebudují se turistické směrovníky a průběh tras v době vzniku znalo jen pár vyvolených. Žlutá barva označuje trasy pro pěší turisty, jiné barvy pak mohou značit jiné druhy tras (zelené cyklistické, černé koňské atd.), takové se však na Ukrajině asi neobjevily.

Výstupová cesta na Hoverlu dříve značená "lvovským systémem" (2007)
Výstupová cesta na Hoverlu dříve značená "lvovským systémem" (2007)
Rozcestník značených tras tzv. lvovského systému na vrcholu Hoverly (2007)
Rozcestník značených tras tzv. lvovského systému na vrcholu Hoverly (2007)

Na tradici precizního československého značení na Podkarpatské Rusi z období první republiky navázali v zimě 2006/2007 dobrovolníci a přátelé Karpat z Česka, Slovenska i domácí Ukrajiny. Podle česko-slovenské metodiky se začalo značit nejprve v zakarpatské části Gorgan (propojení s již existujícím "polským značením") a poté se rozšířilo i na další horstva bývalé Podkarpatské Rusi. Mimochodem, "české značky" pro jejich kvalitu v průběhu času pronikly i na (tehdy ještě Ukrajinou spravovaný) Krym.

Metodika značení

Styl značení turistických tras, který se používá v Česku a na Slovensku, patří k nejzdařilejším na světě. Je jednoduchý (používá jen pásové značky, ne složité tvarové značky jako např. v Maďarsku nebo Rumunsku), přehledný (jasně odlišené 4 barvy, které se dobře zakreslují i do map) a má precizně stanovenou metodiku (velikosti značek, kde je malovat atd.). Podobný styl se používá i v Polsku, byť je již mírně složitější (přidání černé barvy a více druhů ukazatelů změny směru). České značky mají standardně velikost 10x10 cm, polské 15x9 cm (jsou širší).

Podobně jako u nás červené značky označují hřebenové a hlavní trasy, modré a zelené značky boční trasy a nástupy na hřeben, žluté a černé bývají spojky. Na Zakarpatí (Podkarpatské Rusi) jsou jako ukazatele použity české smaltované kovové cedule, které používá i KČT a které dokáží dobře odolat povětrnostním vlivům. Stále najdeme i některé trasy značené podle lvovského systému.

Asi jediná černá značka na Podkarpatské Rusi, z vesničky Svoboda směřuje k bývalé hranici Československa a Polska (2017)
Asi jediná černá značka na Podkarpatské Rusi, z vesničky Svoboda směřuje k bývalé hranici Československa a Polska (2017)
Turistické značení po českém vzoru v dalekých Bukovinských horách, Černivecká oblast (2018)
Turistické značení po českém vzoru v dalekých Bukovinských horách, Černivecká oblast (2018)

Údržba značených cest

Vytvoření a následná údržba turistických cest nezahrnuje pouze starost o značky. Někdy jde i o těžkou práci s motorovou pilou v oblastech polomů nebo o prosekávání dlouhých úseků v kosodřevině (zvláště v Gorganech). Na některých místech se objevuje turistická infrastruktura ve formě můstků, schodků nebo přístřešků.

Zimní turistické trasy

V lednu 2019 se z iniciativy místních nadšenců objevilo na Boržavě v okolí Hymby první tyčové značení. Jinak zatím speciální zimní značení na ukrajinských horách nenajdete.

Další informace

O "českém" turistickém značení v tisku a rozhlase

Komentáře k článku

Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?

Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat! Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.